Druidí hnutí
Smrt všech božských bytostí zanechala chaos nejen v krajině, ale i srdcích jejích obyvatel. Každý se musel vypořádat s novou životní pravdou - nyní je na světě sám a žádná nadpřirozená síla ho z trablí nevyseká.
Slovy lze jen těžko popsat, jak krutě tato pravda zasáhla nebohé smrtelníky. Dříve věřili, že po smrti dojdou do jiného světa, snad lepšího, než je náš. Bohové měli trestat špatné a odměňovat ty, kdož žili zbožným životem. Hráli roli útěchy i způsobu, jak si zaklít, když někomu osud pořádně naložil.
Náhle byli pryč a zanechali po sobě jen zmatek.
Nebozí věřící se s novou situací vypořádali porůznu, za pozornost však stojí hnutí, které samo sebe začalo nazývat druidy. Tito muži a ženy, mnohdy magicky obdaření, nabídli odpovědi na mnoho nevyřčených otázek a tím dali svému okolí opět útěchu.
Dle druidské víry je všechno živé součástí jednoho obrovského celku, všeobecně druidy nazývaného Pan. Tento všeprostupující duch přírody je směsicí všeho živého a právě do jeho spirituální podstaty se máme po smrti vracet. Rovněž se z něj rodí duše novorozených.
Harmonie v přírodě
Na některých místech je prezence Panu silnější. To je ovlivněno harmonií v přírodě, tedy stupni souznění veškerých jejích živých celků. Pokud jsou všichni živí tvorové schopni se navzájem respektovat, jejich duše jsou naladěny na stejnou vlnu a společně dosahují synergického efektu, jenž je perfektním podhoubím pro ducha přírody.
Pokud naopak něco rovnováhu narušuje (epidemie, přírodní katastrofy, masivní vraždění), je Pan nucen se stáhnout, aby nedošlo k roznosu zkázy. V případech, kdy se toto nepodaří, se děti rodí postižené a všechny faktory, které se s harmonií kříží, mají okamžitě do oblasti snazší přístup.
Druidové si dali za úkol harmonii chránit. Tento svůj cíl naplňují zpravidla očistnými rituály a odstraňováním "problematických" prvků.
Duchové a bytosti lesa
Existují tři známé případy, jak se tyto bytosti mohou zrodit.
Prvním je odmítnutí duše samotným Panem. Jedná se o drastický čin, vykonávaný zpravidla pouze pro ochranu zbytku. Tyto podstaty bývají totiž zpravidla tak zkažené, že hrozí rozšíření zla se z nich linoucích. Druidové se tyto zlé duchy zpravidla snaží zapudit, a nejde-li to jinak, zničit.
Duše se však může rozhodnout vstup sama odmítnout, většinou kvůli nedokončeným záležitostem ve světě smrtelníků či silné emoci, která ji s ním váže. I tyto nebožtíky se druidové snaží vyhledávat a pomáhat jim své záležitosti dokončit, aby mohli konečně spočinout v klidu a míru.
Třetím a nepochybně nejzajímavějším typem je tzv. "samozrození". Za předpokladu, že je prezence Panu příliš sytá, uvolní tlak zrozením bytosti či ducha lesa. Ty na sebe mohou brát jak duchovní (tehdy se jedná o jakéhosi beztvarého strážce hvozdu) tak hmotnou podobu (lešijové, dryády atp. - tento případ je méně častý a vyžaduje v přírodě obrovský stupeň harmonie). Tyto samozrozené bytosti se zpravidla snaží hvozd a jeho harmonii chránit vlastními životy.
Mezi druidy existuje specializovaná skupina soustředící se právě na spolupráci s duchy. Přezdívá se jim šamani.
Rozšíření
Druidská nauka je dominantním nábožensko-filozofickým směrem mezi elfy žijícícími na západě kontinentu. Někteří misionáři ji však již donesli i na východ, mezi příslušníky lidské rasy.
Slovy lze jen těžko popsat, jak krutě tato pravda zasáhla nebohé smrtelníky. Dříve věřili, že po smrti dojdou do jiného světa, snad lepšího, než je náš. Bohové měli trestat špatné a odměňovat ty, kdož žili zbožným životem. Hráli roli útěchy i způsobu, jak si zaklít, když někomu osud pořádně naložil.
Náhle byli pryč a zanechali po sobě jen zmatek.
Nebozí věřící se s novou situací vypořádali porůznu, za pozornost však stojí hnutí, které samo sebe začalo nazývat druidy. Tito muži a ženy, mnohdy magicky obdaření, nabídli odpovědi na mnoho nevyřčených otázek a tím dali svému okolí opět útěchu.
Dle druidské víry je všechno živé součástí jednoho obrovského celku, všeobecně druidy nazývaného Pan. Tento všeprostupující duch přírody je směsicí všeho živého a právě do jeho spirituální podstaty se máme po smrti vracet. Rovněž se z něj rodí duše novorozených.
Harmonie v přírodě
Na některých místech je prezence Panu silnější. To je ovlivněno harmonií v přírodě, tedy stupni souznění veškerých jejích živých celků. Pokud jsou všichni živí tvorové schopni se navzájem respektovat, jejich duše jsou naladěny na stejnou vlnu a společně dosahují synergického efektu, jenž je perfektním podhoubím pro ducha přírody.
Pokud naopak něco rovnováhu narušuje (epidemie, přírodní katastrofy, masivní vraždění), je Pan nucen se stáhnout, aby nedošlo k roznosu zkázy. V případech, kdy se toto nepodaří, se děti rodí postižené a všechny faktory, které se s harmonií kříží, mají okamžitě do oblasti snazší přístup.
Druidové si dali za úkol harmonii chránit. Tento svůj cíl naplňují zpravidla očistnými rituály a odstraňováním "problematických" prvků.
Duchové a bytosti lesa
Existují tři známé případy, jak se tyto bytosti mohou zrodit.
Prvním je odmítnutí duše samotným Panem. Jedná se o drastický čin, vykonávaný zpravidla pouze pro ochranu zbytku. Tyto podstaty bývají totiž zpravidla tak zkažené, že hrozí rozšíření zla se z nich linoucích. Druidové se tyto zlé duchy zpravidla snaží zapudit, a nejde-li to jinak, zničit.
Duše se však může rozhodnout vstup sama odmítnout, většinou kvůli nedokončeným záležitostem ve světě smrtelníků či silné emoci, která ji s ním váže. I tyto nebožtíky se druidové snaží vyhledávat a pomáhat jim své záležitosti dokončit, aby mohli konečně spočinout v klidu a míru.
Třetím a nepochybně nejzajímavějším typem je tzv. "samozrození". Za předpokladu, že je prezence Panu příliš sytá, uvolní tlak zrozením bytosti či ducha lesa. Ty na sebe mohou brát jak duchovní (tehdy se jedná o jakéhosi beztvarého strážce hvozdu) tak hmotnou podobu (lešijové, dryády atp. - tento případ je méně častý a vyžaduje v přírodě obrovský stupeň harmonie). Tyto samozrozené bytosti se zpravidla snaží hvozd a jeho harmonii chránit vlastními životy.
Mezi druidy existuje specializovaná skupina soustředící se právě na spolupráci s duchy. Přezdívá se jim šamani.
Rozšíření
Druidská nauka je dominantním nábožensko-filozofickým směrem mezi elfy žijícícími na západě kontinentu. Někteří misionáři ji však již donesli i na východ, mezi příslušníky lidské rasy.